Harry Potter: Quidditch Champions byl očekávaný titul, který tak trochu vyplňuje formou stand-alone hry prázdné místo zanechané v Hogwarts Legacy, kde tento kouzelnický sport chyběl.
Asi jsem malinko pozitivně zaujatý, protože Harry Potter je fenomén mého dětství a ve vyprávění jeho příběhů či tématickém zpracování téměř čehokoliv automaticky pátrám po stylu, kterým byly vyprávěny původní knihy J. K. Rowlingové a také filmy. To se mi v Quidditch Champions daří najít taktéž. S prvním zapnutím hry se totiž rovnou vrhnete do představovacího videa, které vás bude chtít nalákat k nasednutí na nejbližší smeták a vyletět nad střechu Doupěte nebo rovnou stadion Mistrovství světa ve famfrpálu.
Zpátky do světa Harryho Pottera - tentokrát v animáku a sportovně
Harry Potter: Quidditch Champion samozřejmě působí trochu jako návrat k původním dílům, protože svým animovaným vizuálem spíše připomíná pohádkovější éru Harryho Pottera. Ale to není na škodu. A dost ke kategorizaci a srovnávání s předlohou, pojďme se raději podívat na samotný famfrpál.
Plynule totiž přecházíme do úvodního tutoriálu a následně i přátelského zápasu na zahradě u Weasleyů, kde samozřejmě potkáte spoustu známých postav. Vyzkoušíte si klasické mechaniky - sebrání camrálu, skórování do branek, a útočení na soupeře. Kromě toho si také můžete postupně přizpůsobovat jednotlivé členy svého týmu. Kosmetických předmětů a možností customizace je tu spousta. Výhodou navíc je, že hra nesází na mikrotransakce - zkrátka si jen musíte nasbírat dostatek prostředků z odměn.
Famfrpál s realističtějšími pravidly
Hra vám postupně představuje pravidla a role všech typů hráčů. Tady narážíme oproti předloze na podstatnou změnu. V knihách bylo ultimátním a velmi těžkým úkolem chytače najít a lapit okřídlenou zlatonku, která jeho týmu zajistila 150 bodů a ukončení zápasu. Netřeba zmiňovat, že pro kompetivní počítačovou nebo konzolovou hry by takové bodování nedávalo smysl. Místo toho museli vývojáři přijít s trochu vybalancovanějším přístupem, který zlatonce přiřkl jen 30 bodů a krátkodobé přerušení akce.
Ovládání není nijak krkolomné, jen si ho budete muset trochu zažít a zároveň se vypořádat se schopnostmi jednotlivých rolí - tedy typů hráčů. Osobně mě nejvíc baví kromě útočníka hrát odrážeče potlouků, protože jde nepochybně o nejakčnější role. Chytač musí po nějakou dobu úspěšně pronásledovat zlatonku a trefovat zlaté kruhy, které za sebou hbitý okřídlený míček zanechává. Brankář jen osciluje kolem tyčí a dokáže vytvořit boost pro spoluhráče.
Dodávám, že hra je asi primárně optimalizovaná pro použití s ovladačem. Ostatně upozornil mě na to i Steam. Původně jsem měl rozepsanou větu, že s klávesnicí a myší je to hodně zvláštní, ale nakonec musím uznat, že se mi na ně přivyklo docela dobře a naopak jsem si opět ověřil, že s gamepadem velcí kamarádi asi nikdy nebudeme.
Nic složitého, ale cvičení dělá mistra
Zápasy jsou zábavné. Jde o typickou hru easy-to-learn, hard-to-master. Zkrátka dostat se do sportovní vřavy na košťatech v plné síle bude pár zápasů trvat. Postupně si můžete projít i singleplayerovými zápasy, případně si vyzkoušet ve víceméně sandboxovém prostředí veškeré ovládání znovu. Pravá zábava ale začíná v onlinu. Singleplayer je totiž v úvodu zdlouhavý a v podstatě extrémně jednoduchý. Teprve s postupným odemykáním obtížností se dostanete k trochu větším výzvám.
Naopak v multiplayeru už stojíte proti ostříleným hráčům. Hraje se 3 vs 3, takže si postupně v průběhu hry měníte dvě role. Výměny jsou dynamické, musíte samozřejmě uhýbat, zrychlovat, přihrávat a na konci se trefit do brány. Jasně, žádná věda, ale ve společnosti dalších hráčů je to už docela dobrá challenge a v jednotlivých zápasech je hodně poznat, pokud natrefíte na někoho, kdo už se na koštěti cítí jako doma a pár zápasů si odlítal. Neustálé možnosti přepínání a přemýšlení nad během hry je prostě fajn a první hodiny utečou jako voda, jen se musíte dostat přes trochu pomalý start a úvodní tutorialy.
Jenže co dál? Kde jsou žebříčky a bude obsah stačit?
To, co hru Harry Potter: Quidditch Champions ale drží zkrátka, je zatím relativně málo dalších věcí “navíc”. Hra se po čase může stát repetitivní a je otázkou, jak se jí podaří hráče udržet ve drilu za zlepšováním přihrávek a skórování camrálů do branek. Jistě - máme tu nějaké denní a týdenní challenge a levelování, které vás odmění různými sezónními kosmetickými předměty včetně legendární masky Hagrida z někdejší starší hry (určitě jste ji nepřehlédli na screenshotu výše). Ono toho obsahu vlastně pro fantasy-sportovní simulátor ani z principu být nemusí, ale větší kompetitivnost včetně žebříčků, výběr různých prostředí nebo možná i nějaké jiné fanouškovské variace hry by mu možná neuškodily.
Harry Potter: Quidditch Champions - shrnutí recenze
Jasně - Quidditch je prostě tak trochu fan-service a odreagovačka, ve které se můžete kompetitivně zlepšovat. Asi nemá ambice stát se obrovsky populární hrou. Ten post už stejně patří Hogwarts Legacy. Harry Potter mu ale dává slušnou fanouškovskou základnu. To je veliká výhoda. Jinak by měl totiž prosazení na trhu těžké. Jsem rád, že hra vznikla. Fanouškům kouzelnického světa umožnil ponořit se do něj zase o trochu hlouběji. Uvidíme - třeba se ještě dočkáme nějakého propracovanějšího rankingu a přidávání dalších lokací hřišť a podobně. Hra je na Steamu dostupná za 29,99 EUR a pro získání Deluxe edice s kosmetickými předměty a balíkem zlata do základu si připlatíte ještě dalších deset.
Verdikt
Po pomalých úvodních tutorialech nakonec zábavná dynamická hra, ve které se stále něco děje. Snad jí nedojde dech rychlostí Kulového blesku.
