A Plague Tale je ikonou posledních let v žánru příběhových her. Resonance se vrací ke známé vedlejší postavě a přepisuje zlehka dynamiku toho, jak akční může tato série být.
Grunex vyráží na Gamescom 2026 a soutěžíme s Českou spořitelnou o konzoli
S partnerem Českou spořitelnou míříme také letos na Gamescom, abychom vám mohli přinést žhavé herní novinky.
Další morová rána je tady a příznivci příběhové série A Plague Tale mohou jásat. Na pulty obchodů totiž oficiálně přichází Resonance: A Plague Tale Legacy. Prequel k pozitivně přijatým předchozím dílům této série nás vezme zpět v čase - konkrétně o 15 let před událostmi druhého dílu A Plague Tale: Requiem. A tentokrát bude tohle odvyprávění příběhu zcela jiné - minimálně z hlediska dynamiky soubojů.
A Plague Tale s náloží akce
Hlavní hrdinkou hry je opět žena, která fanouškům série rozhodně nebude cizí. Sophia se objevila jako jedna z vedlejších postav už v Requiemu a není překvapením, že pro její část příběhu tentokrát vývojáři z Asobo Studio vsadili na dynamičtější, akčnější styl. Sophia - lovkyně pokladů, plenitelka a pašeračka - ví, jak zacházet s ostřím meče a hra tak slibuje právě to, co mi občas připadalo zbytečně zdlouhavé v původních dvou dílech - litější souboje a zajímavější spád hry. Jak se to nakonec povedlo? Pojďme si Resonance představit v dnešní recenzi.
Do děje naskočíte po hlavě rovnou do kláštera, kde Sophia tráví své dětství a hned v první scéně se ukazují kořeny jejího propojení s Maculou. Šestiletá hlavní hrdinka se setkává se svým otcem a přidává se do jeho plenitelské party. Pár skoků v čase vpřed a najednou je před námi Sophia, kterou dobře známe. Silná, neohrožená a rozená k boji. A předurčená k návštěvě tajemného Minotauřího ostrova, se kterým ji pojí vize a taktéž výpravy jejího otce.
Hurá do soubojů
Jak už to tak ve světě Plague Tale bývá, moc dlouho si klidné atmosféry svých blízkých neužijete. Než se nadějete, Sophia se probíjí haldami nepřátel a souboje, kdy po vás jde pětice vyzbrojených vojáků, nejsou žádná rarita.
Obtížnost hry je přizpůsobitelná kdykoliv v průběhu hraní. Oproti předchozím dvěma dílům série vlastně souboje vítám, protože opravdu značně posouvají dynamiku a množství akce je zvlášť v první kapitole opravdu…osvěžující. I nadále je hra plná řešení logických hádanek a hledání cest k dalšímu postupu, ale konečně hrajete za postavu, která se vypořádá i se silnými protivníky s grácií a bez nutnosti používání stealth mechanik. O to více pak hráč ocení i variabilitu postupu ve hře, kdy občas může trochu zpomalit a potrápit se s nápaditým vyřešením hádanky. A zlehka se zachovaly samozřejmě i RPG prvky.
Krok k lepšímu? Záleží, jak jste vnímali původní díly série
Možná byste mohli namítat, že původní systém využívání praku, házení a spousty dalších alchymistických nástrojů z předchozích dvou titulů byl unikátní, ale na druhou stranu se pak Resonance přibližuje těm, kteří si zkrátka na zdlouhavý a promyšlený distanční souboj nepotrpí. A místo toho chtějí pořádnou řezbu. Osobně tenhle krok nevnímám špatně.
Jistě - souboje se časem mohou omrzet. Stávají se lehce repetitivními, ale okořeněny jsou občas alespoň nějakým boss-fightem nebo změnou prostředí. A kromě lidských vojáků je tady také Netvor. Vyhýbání se jemu má naopak charakter utíkání a plížení napříč prostředím s překážkami. Někdy je to docela výzva a právě tento aspekt byl pro mě naopak tím, co bych ve hře oželel, nebo alespoň absolvoval ideálně v menším měřítku.
Opět skvělé vyprávění příběhu
Storytelling se i v tomto případě drží nad laťkou nastavenou předchozími díly série. Příběh, který má paralelu na Théseovo bájné klání s býčím netvorem, je vyprávěn s postupným odhalováním roušky tajemství a od začátku vás ponoří do děje a touhy zjistit, co pro Sophii na Minotauřím ostrově osud připravil. Prozrazovat cokoliv víc by byla velká škoda.
Postavy přichází i odchází. Dialogy jsou občas lehce prvoplánové, ale důležité je, že jsou jejich charaktery povětšinou líbivé a do kůže Sophie se dá snadno vžít.
Nádherné prostředí a vizuální stránka hry
Co je naprosto precizní? Rozhodně vizuál. Už Requiem byl krásnou ukázkou toho, jak se dá historická fantasy hra udělat opravdu nádherně. Resonance: A Plague Tale Legacy navazuje a design prostředí občas opravdu bere dech. Už jen při pořizování screenshotů z fotorežimu pro účely této recenze jsem se občas na scéně zaseknul a obdivoval míru detailů prostředí i postav. Lokace jsou proměnlivé, každá nabídne trochu jiný mix vizuálních prvků, ale společným jmenovatelem všech je precizní provedení, které vás bude bavit.
Audio si taktéž zaslouží velkou pochvalu. Je přesně takové, jaké byste čekali. Dokresluje atmosféru, chorály umocňují strhující zážitek a efekty dobře zapadají do prostředí. Sophia dostala opět hlas (a koneckonců i motion-capture) stejné herečky a všechno tak do sebe zapadá.
Shrnutí
Resonance: A Plague Tale Legacy dokazuje, že změna směru nemusí znamenat ztrátu identity. Asobo Studio zachovalo silný příběh, atmosféru a audiovizuální stránku, na kterých série vždycky stavěla. Zároveň ale výrazně proměnilo způsob, jakým hru samotnou hrajete.
Přímější a dynamičtější souboje jsou příjemným osvěžením, byť se po čase nevyhnou určité repetitivnosti, a právě v jejich zpracování bude nejspíš spočívat to, jestli vám nový díl sedne.
Pokud jste si u předchozích her říkali, že by A Plague Tale slušelo trochu víc akce a méně opatrného plížení, Resonance vám nejspíš udělá radost. A pokud jste naopak milovali pomalé tempo, stealth a důmyslné využívání všech dostupných nástrojů, může být tahle změna trochu těžší na přijetí. Za mě se ale jedná o povedený návrat do světa A Plague Tale, který dokazuje, že série má i po dvou dílech stále kam růst. Recenzovali jsme PC verzi, která je na Steamu k dispozici za 49,99 EUR.
Verdikt
Důstojný nástupce série A Plague Tale, který přebírá štafetu titulu s povedenou audiovizuální stránkou i zajímavým vyprávěním příběhu. Jiný je v mechanikách soubojů, ale to nemusí být krok k horšímu ani ztráta identity. Záleží zkrátka, jak hráči větší dynamika sedne.
