Ubisoft do nového Assassin's Creed: Shadows vložil hodně péče. Z části šel na ruku fanouškům, nesnaží se příliš experimentovat a láká na bohatý příběhový obsah.
Nové AC je tu a přichází v době, kdy Ubisoft potřebuje povedenou hru jako sůl. První ukázky slavné série s asasíny vypadaly slibně, dokud nepřišla řeč na hlavní protagonisty a dušování se o věrnosti a historické předloze. Ubisoft po zpětné vazbě upravoval, odkládal, a nakonec jsme se Shadows dočkali v podobě, která možná neurazí, ale ani přímo nenadchne.
Menší, ale o to krásnější
Vítejte ve feudálním Japonsku na konci 16. století. O toto zasazení fanoušci prosili Ubisoft už hodně dlouho. Po stránce zpracování herního světa musím tvůrce opravdu pochválit. Už od prvních minut na vás dýchá atmosféra, která sice nedosahuje na Ghosts of Tsushima, zejména svojí filmovostí, přesto se do krás světa ponoříte.
Velikost samotné mapy je oproti Vallhale menší, což je jen dobře. Rozhodně nemáte totiž pocit, že by mapa byla prázdná, ale ani vás nezavalí velkou řadou aktivit na jednom místě. Můžete se pustit do průzkumu, objevovat nové provincie nebo se kochat krásnými výhledy.
Je až s překvapením, kolik do detailů provedených měst, paláců ale i planin a hor mapa nabízí. Prakticky pořád kolem sebe vnímáte tamní život, architekturu a kulturu. Neexistovala minuta, kdy bych si řekl, že nejsem ve feudálním Japonsku. A bylo jedno, zda jsem hrál za Naoe nebo Yasukeho.
Na mapě se po vzoru minulých Assassin's Creed her nacházejí rozhledny, které odhalí některé aktivity v okolí a odemknou rychlé cestování. Při přesunu na tento bod lze zvolit rovnou i změnu postavy, což je praktické. Vzhledem k neobratnosti Yasukeho se na tato vyvýšená místa dostanete (nejspíš) jen za Naoe. Tyto rozhledny jsou rozmístěné nepravidelně, ale logicky a doplňují je ještě místnosti odemknutelné za drobný jednorázový poplatek v rámci herní měny, které máte opravdu dostatek. Tyto místnosti se nacházejí často v centru měst a vesnic, kde není vyšší budova a nabízejí možnost doplnit zvědy, inventář, spravovat spojence a mise. Slouží tak jako předsunutá základna.
Celkový dojem ze světa lehce kazí cestování na koni. Občas se seknete v užších uličkách, ve městě je průchod pomalý a úplně chybí automatická jízda jako v Kingdom Come: Deliverance nebo Red Dead Redemption 2. Přitom body pro rychlé cestování nejsou vždy poblíž a příběh vás posílá do nových míst.
Originální a zmatené kruhy
Hned na úvod vás Shadows hodí do kůže Naoe a Yasukeho. V krátkosti si tak vyzkoušíte, jaké jsou odlišnosti obou hlavních postav. K těm se později dostaneme. V úvodu ale později dominuje seznamování s Naoe a možnost hrát za Yasukeho je na několik herních hodin zamčená. Naoe tak velmi dobře poznáte. Zjistíte něco o její minulosti, motivaci a celý příběh se tímto rozjede. O to hůř se pak sžíváte s Yasukem, který jako by byl z úvodu úplně vystřižen, snad kvůli nevoli hráčů. Přitom tvůrci ho do hry zakomponovali celkem rozumně a jeho původ mi nepřišel úplně mimo a tlačený na sílu.
Na úvodní hodinku s dvojicí postav navazuje tedy až 12 hodin hraní za Naoe, kde dostávám úvod hlavní dějové linie. Zde se poprvé objevuje celkem unikátní menu s kruhy postav. Jde o přehled klanů, potažmo rodit nebo prostě skupin lidí, kteří mají něco společného. Hlavní dějová linie, tedy spíše kruh, je uprostřed tohoto velkého plátna a vy se musíte postarat o jejich splnění.
Samotný nápad na uspořádání do kruhů, místo jednoduchého seznamu, se mi líbí. Každá ikonka postavy má u sebe jeden i více dílčích úkolů. Po finálním exekuci, nebo ušetření postavy se ikonka označí rudě po krvi nebo žlutě. A takto postupně plníte celý kruh. Jednoduché animace a pocit postupného plnění kruhů přináší zadostiučinění.
Počet kruhů postupně roste, jak poznáváte nové provincie a v nich postavy, které vám řeknou o lokálních problémech. Hra vás tak celkem motivuje si od hlavní dějové linie odskočit a splnit si tu a tam vedlejší kroužek, kde figuruje třeba 5-6 členů. Většinou se vyskytne možnost začít u více členů s tím, že poloha dalších postav z kruhu se odkryje později. Jindy vás omezí vyšší úroveň oponenta, kdy se prostě rozhodnete, že se do jeho pronásledování pustíte raději později. Obecně máte většinou aspoň nějaký výběr, kde s plněním kruhu začít.
Problém začíná v momentě, kdy máte kruhů opravdu spoustu, některé na sebe navazují a vy se prostě ztratíte v postupu. Při splnění mise mi hra ukázala, že se mi odemkla další mise, kterou naleznu mezi kruhy. Já si název nestihl přečíst a mezi kruhy jsem měl víc notifikací o nových misí, takže jsem nepoznal, která je ta poslední. Nemohl jsem tak lehce plynule navázat na již dokončenou aktivitu.
Zároveň zde chybí jakákoliv filtrace. Co je hlavní dějová linie, je vysvětleno samotným příběhem, ale na plátně s kruhy je to dáno jen tím, že jde o velký kruh uprostřed. Žádné kategorie, filtrování ani nic podobného zde nenajdete. Největší problém to je, pokud chcete plnit mise ve vašem okolí. Jedinou opravdu malou nápovědou se stává úroveň mise. Samotné regiony totiž rovněž disponují nějakou obecnou úrovní nepřátel. Řada z nich je ale podobná a v regionu s levelem 22 můžete narazit i na misi s nepřítelem o úrovni 40. Pokud tak chcete plnit mise ve vašem okolí, musíte je naklikat stylem pokus - omyl.
Pošli zvěda, nebo získej suroviny
Opravdu velká většina misí probíhá tak, že vám hra textově poskytne 3 nápovědy, podle kterých zjistíte, kde mise startuje. Popis bývá následující: “osoba je v tomto regionu, na jih od tohoto města, čeká u mostu přes řeku”. A toto se děje furt od prvních hodin do konce. V tento moment nezískáte žádný bod na mapě a prostě hledáte. Do oblasti pak jde vyslat zvěda. Pokud se trefíte, objeví se na mapě ikonka s přesnou polohou.
Těchto zvědů máte na dané období (několik dní ve hře) jen omezené množství. Při každém průzkumu se spotřebuje jeden. Pokud špatně porozumíte zadání, nebo se prostě o kus netrefíte, přijde vniveč i více zvědů. Pro nalezení jedné osoby z kruhu je potřeba se takto dostat i na pět míst, což znamená, že vypotřebujete všechny zvědy. Ti se navíc starají třeba o získání surovin pro váš hlavní tábor. Za ně vylepšujete budovy a můžete si tak obstarat třeba druhého společníka do boje a vylepšit jeho statistiky.
Zvědy lze obnovit před koncem období za 200 herní měny třeba v předsunuté základně. Což znamená, že se tam musíte dostat, tedy další načítání a následný přesun na aktivitu, kterou objeví.
Díky informacím občas získáte informaci o výskytu hledané osoby a nemusíte zvěda vůbec použít. Jedná se ale spíše o výjimku. Vzhledem k obří repetitivnosti mě studování herní mapy celkem rychle omrzelo.
Hbitá a těžkopádný
Jakmile se pustíte do plnění misí po přibližně 12 hodinách hraní, můžete si vybrat, za jakou postavu misi splníte. Napříč celou hrou přesto existují momenty, kdy budete nuceni hrát za Naoe nebo Yasukeho. V daných chvílích to dává smysl, jelikož plníte části jejich příběhů nebo hovoříte se specifickými kontakty vázanými na jednoho z této dvojice. S touto mechanikou jsem byl obecně spokojen a líbilo se mi i to, že v převážné většině misí si jde zvolit postavu a tím i přístup.
Naoe zastupuje v rámci hratelnosti čistokrevnou asasínku. Jak se v herní hantýrce říká, je prostě papír. K zemi jí dokáže poslat i jeden dobře mířený úder od silnějšího protivníka. Libuje si tak ve stealthu a nenápadné exekuci postav. Pokud je skrčená ve stínu, není vůbec vidět. Tato mechanika sice ulehčuje stealth přístup, ale zároveň přidává strategický prvek. Musíte si trochu vybírat, kudy půjdete.
Naoe dále ovládá parkour, tudíž dokáže hbitě skákat po střechách, lézt vertikálně po budovách a procházet se po provazech. Celkově je velmi rychlá a tichá.
Yasuke je naopak válečník. Jeho “rambo” přístup si zamilujete, pokud budete chtít soupeře vysekat. Yasuke disponuje větším počtem životů a brněním, tudíž dokáže přečkat rány a velkou přesilu. Jeho pohyblivost je omezená. Neumí parkour a omezuje se jen na jednoduché vyskočení. Přelézt s ním malou zídku bývá problém, dopad z výšky je hlasitý a než se rozběhne, trvá to. Nemluvě o jeho hlučnosti, kdy pod ním vržou prkna v budovách.
Jedinou výhodou Yasukeho ohledně pohybuje je možnost rozeběhnout se proti některým uzamčeným dveřím a rozrazit je. Pro Naoe ale vývojáři připravili šikovně nastrčené okno, které je vždy poblíž.
V této oblasti obě postavy dávají smysl. Ani jedna neumí vše. Naoe a Yasuke mají hodně odlišné herní styly a krásně se doplňují. Pokud chcete bojovat za Naoe, hra vám v tom nebrání a rozhodně nejde o nemožný úkol. Yasuke také dokáže obejít nebo tiše zabít nepřítele. Jen je to dost velká výzva a vlastně si v krátkosti uvědomíte, že střídat postavy a hrát podle zamýšlených stylů je mnohem lepší a zábavnější.
Problém nastává u technické stránky. Přepínat mezi protagonisty nelze v oblastech blízko nepřátel. Nemůžete tak projít půlku nádvoří s Naoe ve stealthu, jen abyste vnitřní prostory pokosili s Yasukem. Jste nuceni oblast nebezpečí opustit, což znamená přeskočit většinou hradby a skrýt se. Jenže Yasuke se třeba do oblasti dostává přes vodní příkopy a zdi mnohem hůře. Lepší pozice dosažená s Naoe je tak k ničemu.
Tento problém z části řeší větší mise. Po dosažení checkpointu se objeví volba, zda pokračovat za Yasukeho, nebo za Naoe. Konverzace vás i trochu navede, co vás čeká. Vždy je přitom možnost pokračovat ve stealthu, nebo se probojovat. Přesto v pár případech asi zvolíte nešťastně a těžký boj s bossem absolvujete v malé místnosti s Naoe, což samozřejmě není ideální.
Zde se pak projevuje další neduh, tedy nemožnost se v klíčových momentech lehce vrátit a vybrat si druhou postavu. Hra vás z nějakého důvodu po smrti vrátí do momentu až po výběru postavy. Jste tak locknutí buď dohrát tuto část s nevhodnou postavou, nebo načíst hru většinou až před první checkpoint dané rozsáhlejší mise. A to je frustrující.
Další frustrující záležitost se vyskytuje napříč celou hrou. Jde o načítaní, které se nebezpečně blíží Starfieldu. Do interiérů sice můžete bez načítání, ale pár sekund si vždy počkáte při změně postavy. Úplně rychlé není ani načtení menu s mapou, plátna s kruhy a počkáte si i při změně ročního období, což se děje po pár hracích dnech.
Čas ztrácíte i při volném hraní za Yasukeho. Jeho pomalejší pohyb a nemožnost překonávání větších překážek znamená, že ve volném pohybu upřednostníte Naoe a na Yasukeho nejspíše přepnete jen před bojem.
Stylizované a jednoduché RPG
Ve hře vás samozřejmě čekají levely, předměty se statistikami a stromy dovedností. Ve všem se dá lehce vyznat, nové předměty získáváte postupně a většinou je můžete hned, nebo do hodiny hraní nasadit. To, když vám předmět padne s požadovanou úrovní, která je o 1-2 levely nad tou vaší.
Zajímavou mechanikou jsou znalosti, které získáváte v chrámech sbíráním za krátké modlitby nebo za sběr dokumentů. Pravým tlačítkem myši si odhalíte důležité body v oblasti, včetně právě těchto míst, tudíž je snadno najdete. Většinou vás to motivuje si chrám hezky projít a užít si jeho krásy. Tyto body slouží k odemknutí celých úrovní ve stromu schopností.
Body do statistiky a schopností se vám odemykají nejen za úroveň, ale i za vyčištění třeba střeženého chrámu, kde musíte jakkoliv zlikvidovat určité, silnější nepřátele. Postup je tak velmi plynulý a zvyšování dovedností můžete provádět každých pár minut, pokud plníte aktivity okolo sebe.
Každá postava může mít dvě zbraně naráz. Jsou nezávislé, bonus při určité kombinaci nezískáte. Tudíž je jen na vás, zda si vyberete třeba katanu a luk. Ke každému z několika málo druhů zbraní se váže strom zkušeností. Pokud třeba preferujete katanu, můžete postupovat jen u tohoto stromu a vylepšit si obecně poškození této zbraně a její schopnosti. Mezi další položky v inventáři patří zbroj/šaty, helma/maska, přívěsek s pasivním vylepšením statistik a kůň. Celkem 6 jednoduchých položek.
Pokud hrajete za Naoe, získáváte předměty spíše pro ní. A platí to i naopak. Úroveň postav je ale sdílená a levelují tedy naráz. Může se vám tedy stát, že si na 10 hodin zahrajete za Yasukeho, získáte několik levelů a vrátíte se k Naoe, která bude mít také vysokou úroveň, ale staré vybavení.
Samotný boj je také jednoduchý, a kromě trojice schopností, které se můžou vázat ke zbrani, ale i k postavě, jde především o klikání levým tlačítkem a úhyby nebo vykrytí úderů. Bránit se v boji můžete buď uskočením, nebo právě zablokováním nepřátelského úderu. Některé útoky ale zablokovat nejde, což poznáte díky červenému záblesku na zbrani oponenta. Zde lze jen uskočit. Pokud chcete v boji excelovat, musíte oba obranné manévry používat správně a ještě je k tomu ideálně načasovat, abyste soupeři mohli udeřit když je zranitelný.
Při rychlém boji se ale občas ukliknete a nezablokovatelnému útoku se nevyhnete. V určitý moment to může znamenat i okamžitou smrt. Zkrátka si musíte hlídat používání dvou tlačítek na úhyb, což u početní nevýhody bývá extrémně náročné.
Bohatý příběh
Jakmile se hlavní dějová linie rozjede, dost možná na ní naskočíte. Premisa je totiž z úvodu celkem jednoduchá a zejména závěr má i docela spád. Nechybí filmečky, rozhovory a rozhodnutí. Většina z nich nemá velký dopad. Pokud ano, hra vás na to pečlivě upozorní. V porovnání s KCD2 nabízí Shadows podobně ukecané dialogy, kde není prostor pro vyptávání se. Pokud si můžete odpověď vybrat, až na pár vyjímek to daný moment neovlivní.
Jak se příběh rozrůstá, je důležité, abyste ho vnímali a ponořili se do něj. Množství postav totiž narůstá. Pokud se navíc uchýlíte k vedlejším misím a kruhům, může se stát, že ztratíte přehled. Ve finále vám ale postačí úvodní nástřel motivace Naoe a Yasukeho, abyste drželi aspoň základní tempo a posouvali se dál.
Ohledně asasínů a templářů se Ubisoft držel stranou a narazíte na ně až spíše ke konci. samotný závěr hlavní dějové linie pak nemusí sednout každému.
Na závěr musím zmínit hudební doprovod. Ten se u obou protagonistů mění a celkově mi sednul. U Yasukeho vám ale modernější melodie sednout nemusí.
Průměr, který někomu sedne
Ještě, než recenzi zakončím, zmíním optimalizaci. Ta je před day 1 patchem relativně solidní. Základní nároky na PC jsou vyšší a rádi si zapnete DLSS Super Resolution nebo Frame Generation ve vyšším rozlišení u Nvidia karet. Nebo FSR u AMD. Ale i bez nich jsme se na RTX 4080 Super v nativu 4K a vysokých detailech nedostal pod 60 FPS. Hlavně jsem ale nezaznamenal znatelnější propady FPS při boji nebo ve městě. Pouze po jedné aktualizaci se občas na pár sekund rozsekal obraz po přechodu z menu do hry. Tady bych ale dal tvůrcům čas na patch. Při hraní to jinak nerušilo.
Celkově Assassin's Cred: Shadows neobdrží nálepku spasitele Ubisoftu. A to jsem si hru chvílemi opravdu užíval a dokážu ji doporučit fanouškům série, ale i hráčům, kteří mají rádi japonskou kulturu a RPG z pohledu třetí osoby. Jistě, na seznamu takových her Shadows nebude vysoko, ale ani nepatřít vyloženě hrozné tituly.
Největší nevýhodou hry je přístup “účel světí prostředky”. Dvě postavy, časté načítání, opakované otravené dojíždění na místo, hledání na mapě, místy nepřehledné kruhy s misemi. Takto bych mohl v seznamu nedostatků pokračovat. Jde o frustrující nabalující se nedostatky přítomné po celou dobu hraní. Na druhou stranu zde máme krásné zasazení hry, jinak celkem dobrou hratelnost, z poloviny (u Naoe) věrnou asasínské sérii, trochu jiný pohled (u Yasukeho) na souboje a jejich přístup. Možnost získávat spojence, využití dvou postav, a tudíž i dvou přístupů, vylepšování základny, přehledný RPG systém, který vás nezahltí a můžete se tak soustředit na příběh. Je vlastně otázka, čemu dáváte přednost, tedy co má pro vás větší váhu.
Pokud si nejste jistí s pořízením, počkejte na slevu. Za plnou cenu se Shadows obhajuje hůře. Pokud ale patříte mezi fanoušky série a nad řadou prvků zavřete jedno očko, hru si ve finále užijete.
Verdikt
Ani propadák, ani záchrana Ubisoftu. Shadows je další díl Assassin's Creed série, který zapadne do průměru. Výlet do Japonska hráči očekávali dlouho a tvůrci naplnili takovou část očekávání, jen aby si mohli odškrtnout další bod ze seznamu. Pro fanoušky AC nebo východní kultury celkem fajn díl, ostatní o tolik nepřijdou.
