Nynější strategický poradce společnosti Tencent Games a bývalý CEO PlayStationu, Shawn Layden, se vyjádřil k dezolátnímu stavu herního průmyslu. Prý tu chybí trpělivost.
Ačkoliv se to na první pohled nemusí tak zdát, herní průmysl v současnosti opravdu nezažívá svá nejlepší léta. Je tomu právě naopak, o čemž svědčí řada faktorů jako kontroverze ohledně zdražování videoher, vyostřená politika exkluzivit, ale především masivní propouštění zaměstnanců a zavírání herních studií. K tomuto apokalyptickému stavu se už musel vyjádřit i bývalý CEO odnože Sony Interactive Entertainment, Shawn Layden. Ten do jisté míry aktuální dění předpokládal.
Hlavním problémem, který se dá jen těžko zpochybňovat, jsou rapidně rostoucí ceny vývoje. Layden však tvrdí, že postoj současného herního průmyslu je špatně. Stěžejním důvodem je dle něj nedostatek trpělivosti herních producentů a dalších velkých společností. Ty neustále tlačí na zvyšování zisků a rostoucí hráčskou základnu, což odnáší především nové nápadité tituly.
"To je opravdu frustrující, když vidíte lidi, kteří říkají: "Podívejte, tady je malé studio, které vytvořilo skvělou hru, je opravdu slibná [...], ale my nemáme trpělivost, abychom to dotáhli do druhého nebo třetího dílu." komentuje Layden
Vedení EA si vydělalo přes 60 milionů během toho, co propouštělo zaměstnance
Vedení EA si vydělalo přes 60 milionů, přesto propouští. Největší výdělky si připsal CEO Andrew Wilson, který si odnesl 25…
Podle Laydena jsou právě nové originální herní nápady tím, co vytáhne dnešní průmysl z jeho potíží a uvolní kotvu v podobě nákladově náročných a “nezajímavých” velkých značek. Především pak na poli konzolí. “Pokud už lidé řekli, že o takový zážitek nemají zájem, budování dalších takových zážitků je nepřiláká. Přijde mi to očividné.” pokračuje dále v rozhovoru.
Hráči se dle jeho slov časem unaví hraním stejných typů her a v tu chvíli je potřeba nabídnout nějakou alternativu. Ale kde ji vzít, když se po takových nápadech doposud šlapalo? Pro takové hry se prý musí vytvářet více prostoru už teď. Jenom tak dokáže průmyslu nalákat nové hráče a nabídnout jim to, po čem touží. I v tomto případě se vrací k důležité roli trpělivosti, která je potřeba při práci s těmito menšími tituly. Jejich výsledky totiž nejsou vidět hned.
Na závěr trochu melancholicky dodává, že to bylo a je stále tak, že právě tato menší studia to odnáší nejvíce. Při jejich prvním úspěchu je zakoupí nějaký velký producent společně s dalšími studii, a při příchodu problémů jsou první na odstřel, jelikož negenerují dostatečné zisky. “Není to opravdová nabídka, když řeknou: koupíme vás a dáme vám veškerou autonomii... pokud nás ovšem finanční situace nedonutí vás zavřít” uvádí na závěr.
