Populární battle royale režim Call of Duty Warzone zamířil v březnu letošního roku na mobilní zařízení. Při té příležitosti se Ethan „Fifakill“ Pink, společně s dalšími streamery a celebritami, pustili do testování hry.
Nové Call of Duty pro mobily uvítaly také další přítomné hvězdy. Byly jimi ambasadoři Monster Energy, závodní jezdec Nic Hamilton, profesionální drifter Luke Woodham, BMX jezdec Dan Lacey a za Monster Girls také Vicki Lund.
Všichni si mohli nový titul vyzkoušet. Celebrity mimo herní svět ocenili pochopitelně především možnost zahrát si titul na přenosném zařízení, mnoho z nich totiž nemá tolik času na hraní počítačových her. Dan Lacey ocenil také samotný výkon hry na mobilních zařízeních.
O zážitky z mobilní, ale i počítačové verze hry se s námi podělil streamer Ethan „Fifakill“ Pink.
Co tě napadne, když se řekne Call of Duty. Co pro tebe ta hra vůbec znamená?
Call of Duty je pro mě všechno. Je to prakticky celý můj život, od toho, co si jej pamatuji. Začal jsem, když mi bylo šest. Hrál jsem na split-screen s mým tátou. Tak se to dřív dělalo. Můj táta si všiml, že mi to docela jde, tak mě dal dohromady s jeho kamarády, kteří byli o něco starší. Porazil jsem je a pak už jsem pokračoval stále výše a výše v žebříčku. Začal jsem hrotit žebříčky v MW3 a dostat se co nejvýše to šlo. Od té doby to je skoro závislost, prostě to mám rád. Kde je limit? Jak daleko se dokážu dostat? A od té doby je to ten stejný příběh. Prostě jdu dál a dál.
Co myslíš, že bylo rozdílovým faktorem, abys nehrál Call of Duty jen pro srandu, ale mohl se tím opravdu živit?
Myslím si, že hlavní je to, že jsem s tím nezačal s vědomím, že by mě to mohlo někdy živit. Byla to jen vášeň. Tak silná, že díky ní dokážu být lepší než ostatní. Vkládám do toho tolik času, že v určitém bodě jsem prostě musel být dobrý. Nedávno jsem koukal na svoje statistiky, streamoval jsem během 30 dnů asi 350 hodin Call of Duty, což je 11 a půl hodiny denně. A takhle to dělám už roky.
Takže je potřeba tomu prostě věnovat čas a nevzdávat se?
Říká se, že trvá 10 000 hodin, aby ses něco naučil pořádně a já mám nahráno pravděpodobně dvojnásobek, jestli ne ještě více.
Cítíš, že můžeš vyzvat prostě kohokoliv na světě a víš, že ho porazíš?
Ano, myslím si, že jo. Musíš si věřit. Je to součást Call of Duty. I když je někdo na papíře lepší, pokud si dostatečně věříš a dáš tomu vše a řekneš si, že prostě vyhraješ, tak máš opravdu velkou šanci to fakt zvládnout.
Je to hlavně o hlavě? Máš někdy dny, kdy máš pochybnosti? Jak to dokážeš překonat?
Někdy si prostě musíš dát facku. I špatný den, může být dobrý, obecně řečeno. Musíš si prostě říct ‘Už jsem to dělal milionkrát, už jsem vyhrál. Je to den jako každý jiný.’ Jasně, někdy máš špatný den, vypne ti v hlavě. Nevadí, vzbudíš se následující den a prostě pokračuješ. Hlavně v Rankedech. Je to každodenní jízda. Někdy hraješ 12 hodin a v podstatě se nikam neposouváš, což působí negativně na tvoji morálku. Ale musíš prostě pokračovat, protože nikdy nevíš, kdy se karta obrátí. Někdy se to podaří a skončí to ve finále pozitivně. Jindy se na to prostě musíš jít vyspat. Když se vzbudíš další den, je to mentální reset, nový den a ty prostě jedeš dál.
Jak hodnotíš aktuální stav Rankedů ve Warzone?
Rankedy mám rád. Zároveň mi ale přijde, že mě to prostě baví víc, když vyhrávám. Myslím, že je zde jistý element mojí vášně, protože jsem prostě číslo jedna a to mi dává každý den něco, na co se mohu zaměřit. Radši bych ale měl v rankedech velkou mapu jako Urzikstan Battle Royale Ranked. Myslím, že každý kompetitivní hráč to má stejně, protože Battle Royale vyžaduje velmi dobrou znalost hry, je více kompetitivní. Z pohledu komunity si ale myslím, že Rebirth Ranked je skvělá věc, hodně lidí to hrálo dříve. Jestli je chytá nostalgie nebo lepší rozvržení mapy, to je jedno - prostě to nalákalo hodně hráčů k návratu.
Hodně si všímám, že hrají i moji přátelé a lidi mimo okruh mého streamu, takže v CoD asi dělají něco dobře. Protože po Verdansku už tolik nehráli. Teď se jich hodně ke hře vrací. ‘Rebirth mě přivedl zpátky,’ říkají. Vidíš to i v chatu ‘Nebyl jsem na streamu roky, Rebirth mě přivedl zpátky.’ Obecně je to tedy podle mě pozitivní věc.
Z pohledu profesionála to je horší. Ale bavím se, tak je mi to jedno. Ve finále, hraji víc než dříve a bavím se více než dříve, takže jsem šťastný.
Rebirth Island je tedy zpět ve Warzone a plně i ve Warzone Mobile, kam nejradši skáčeš?
Skáčeme do Storage. Každou hru. Hrajeme rozděleni 2-1. Dva lidi přistanou na věži. Máme velkou kontrolu a já přistanu na helipadu, takže když to oni nezvládnou, já jsem stále ve hře, takže máme ještě šanci. Na začátku je totiž redeploy velmi krátký. Na helipadu je navíc cashout, takže získáš hodně peněz. Tak to děláme každou hru.
Dělali jste to tak i před Rebirth. Měli jste stejnou strategii?
Já ze začátku Rebirth nehrál vůbec. Byl jsem spíše přes velké mapy. Hrál jsem jen Verdansk. Rebirth jsem nesnášel. Možná proto, že jsem ho od začátku nehrál, jsem se do něj teď ponořil. Storage je moje místo. Když dostaneme do lobby další dobré týmy z top 250, vím, že nepůjdou do Storage. Půjdou kamkoliv, jen ne tam.
Tak to pojďme finálně zúčtovat. Verdansk nebo Urzikstan?
Verdansk je prostě nejlepší mapa všech dob. Urzikstan mám rád, myslím, že je fakt dobrý. Hodně jsem si ho užíval, když vyšel. Verdansk je ale prostě skvělý. Mám ale rád všechny mapy. Caldera byla moje druhá nejoblíbenější.
Problém s Calderou byl ten, že když vyšla, tak byla hrozná. Stav hry byl zhruba první měsíc fakt zlý, hlavně konzolisté nemohli vůbec hrát. Chyběla tomu rychlost a pohyb. Ke konci to ale byla ta nejvíce kompetitivní Warzone mapa všech dob. Všechny ty vylepšení, které udělali. Hra pak byla v opravdu dobré kondici. Kdyby to vydali, tak jak to bylo ke konci, myslím, že by si to vedlo dobře stejně jako Verdansk. Prostě se jen nepovedl start. To se stává docela často.
Verdansk byl tak dobrý, protože prostě nepotřeboval žádné vylepšení. Měl skvělou rychlost. Všechno bylo vlastně super, je to moje dítě, chci to zpátky.
Musíš mít velkou radost, že se Verdansk vrací zpátky ve Warzone Mobile.
Jo, hrál jsem to. Když už jsi hrál dříve na PC se super FPS, je trochu těžké si zvyknout. Ale když jsem viděl Verdansk, dalo mi to tolik dopaminu, jako nikdy. Nevím, jestli je to nostalgie, ale má to prostě něco, co mě vždy dostane.
Vrací se ti všechny ty situace a strategie, co jsi na Verdansku prožil?
Jo a kdyby Verdansk neexistoval, nebyl bych tam, kde jsem teď. Stvořilo mě to, dlužím tomu.
Před dvěma lety ses stal také ambasadorem Monsteru. Jak se daří v tomto směru?
Hustý. Ta značka sama o sobě je hustá a já jsem ten energy drink vždycky pil, takže teď ho mám ještě více než normálně. Potom taky můžu dělat spoustu super věcí, jako třeba COD Mobile video, co jsme točili s dalšími Monster ambasadory. Vždycky když skočím do hry a vidím ten Monster skin, tak si řeknu ‘Jo! To jsem já.’ Je to dobrý pocit vidět něco, co mě reprezentuje ve hře. Skvělý pocit. Občas se radši štípnu, jestli se mi to nezdá.
