Recenze: Call of Duty Vanguard aneb zpátky v zajetých kolejích

Jak hodnotíme nejnovější díl oblíbené série Call od Duty?

Reklama

Bojiště druhé světové války a obecně zasazení v minulosti patřilo mezi silnější období pro Call of Duty. V nejnovějším pokračování s přízviskem Vanguard zavítáme na řadu bojišť, která nám představí celkem zábavná, leč krátká kampaň. Seznamovací party zabere jen pár hodin, nicméně funguje jako ochutnávka grafiky, hratelnosti a představuje jednotlivé postavy.

Hutných pár hodin úvodní zábavy

Kampaň řada hráčů vůbec neotevře, přesto je třeba se na ní zaměřit. Oproti konkurenčnímu Battlefieldu zde totiž alespoň je a jde o celkem zábavnou část titulu od Sledgehammer Games. Příběh začíná zajetím pro vás do té doby neznáme skupiny agentů Vanguardu. Následuje jejich postupné představení. Zde se poprvé ukazuje, jak je nový díl Call of Duty velmi pěknou podívanou.

Recenze: Call of Duty Vanguard aneb zpátky v zajetých kolejích

Z grafického hlediska prakticky není co vytknout. Každé prostředí ze hry působí detailním dojmem a spíše si budete všímat velmi kvalitních textur a odměřených odlesků než faktu, že koridory misí jsou často velmi uzavřené a celému světu kolikrát chybí hloubka. To už je ale znak lineárního pojetí franšízy.

Vypravování příběhu každé z postav nás zavede na jinou bitevní frontu, a dokonce do jiného roku. Střetneme se proto s lehce jinou bojovou technikou, odlišnou atmosférou a samozřejmě zcela rozdílným prostředím. Zde kampaň boduje a krásně představuje jednotlivé hrdiny ve stylových misích. Příběhy hlavních protagonistů sice nejsou dlouhé, ale mají hloubku a zabaví.

Mezi nejpovedenější příběhy rozhodně patří ten vyprávějící osud sovětské sniperky Poliny Petrové. Během pár hodin (doslova pár) si projdeme její proměnu z nadané zdravotnice na smrtící odstřelovací dámu, která rozhodně nemá problém rozdat pár headshotů. Stalingrad pod sněhovou pokrývkou navíc dýchal atmosférou hry série Metro, která patří podobným vyobrazením mezi absolutní špičku ve svém žánru.

Další postavy nás zavedou na jiná bojiště včetně Hamburgu, nad oceán i do pouště. Občas se chytíme kniplu stíhačky, jindy vezmeme do rukou kulomet či například brokovnici. Nechybí Rambo pasáže i velmi povedené stealth mise.

Bohužel Vanguard nevyužívá skupinu postav více do hloubky. Chybí prakticky jakákoliv týmová akce (až na samotný závěr). Nemůžete si vybírat mezi členy vaší jednotky, nenajdeme zde ani paralelní zápletku.

Celkově vám i na vyšší obtížnost zabere kampaň okolo šesti hodin, což není nutně špatně. Akce v příběhové části šlape jako po drátkách, ale ve výsledku máte pocit, že vývojáři využili jen polovinu potenciálu. Prakticky dokonalá výprava, skvělá grafika a výborné odvyprávění pozadí členů Vanguardu boduje. Přes tyto klady lze odpustit i přemíru lineárnosti, nulové odbočky, žádné sběratelské předměty. Při misích prakticky nemáte důvod prozkoumávat okolí.

Závěr příběhu zároveň láká na nevyužitý potenciál v podobě skvělé týmové akce. Ta se ale prakticky nekoná a je to škoda. Na postavách vám v tu chvíli totiž celkem záleží, složení týmu dává smysl a celkově vás popadá chtíč po pokračování. Tak snad nějaké bude.

Zombies bez duše

Herní režim Zombies i tentokrát nabízí dobrou kooperační akci pro jednotlivce i trojice. Bohužel celkového obsahu je málo. V celkem povedeném lobby si můžete zvolit jednu z výzev, kterou hodláte se skupinou splnit. Může jít o plnění oltáře, obranu proti vlnám nebo eskortování lebky. Nechybí kredity, jež lze utrácet za vylepšení zbraní, ikonickou bednu s nabídkou náhodné zbraně a různé perky.

Bohužel celkového obsahu Zombies režimu je málo a postupem času se výzvy stanou repetitivními. Rozhodně by to chtělo počkat na další mapu a přidání nových portálů s výzvami. Takto vás zombíci zabaví přibližně na dobu odpovídající délce samotné kampaně.

Multiplayer stále ve formě

Tahounem snad každého Call of Duty je samozřejmě multiplayer. Ten je opět akční a zábavný. V řadě herních režimů a map si tak najde svůj oblíbený snad každý. Nechybí klasika Free for All, Team Deathmatch, Domination, Kill Confirmed ani Patrol, Hardpoint a Search and Destroy.

Své si užijí i milovníci kompetitivních zápasů v Champion Hill. K dispozici je celkem 16 map a v kombinaci s řadou herních režimů jde o skvělý start. Navíc díky kampani získáváme celkem pestrou nabídku bojišť. Na druhou stranu novinek není mnoho a hráči předchozích dílů jistě poznají, že tvůrci opět vsadili na arkádovost.

V multiplayeru si většina hráčů přijde na své a o rozšíření rozhodně nebude nouze. Co se balancování herních režimů a zbraní týče, chce to trochu času. Ačkoliv na OP zbraň narazíte, nejde o nic hrozného.

Nechybělo moc

Je tedy letošní Call of Duty dobré? Kampaň je povedená, ale končí někde v půlce. Ždímá ze skvělého konceptu jen polovinu možností, přesto i těch 50 % stačí a zabaví vás. Kdo ovšem příběh nezapne, o moc nepřijde. Zombies režimu chybí dost obsahu a po pár hodinách omrzí. Do budoucna se to jistě spraví, ale recenze vychází teď a tady. Vše nakonec zachraňuje opět výborný multiplayer, kterému obsah nechybí a prakticky nechybuje. Nejde o převratný díl, ani o jeden z těch lepších. Vanguardu by ale fanoušci série měli dát šanci. Kdo franšízu nemusí, ať klidně tento díl ignoruje. Nic nového se nekoná, o průšvih ale rozhodně nejde, spíše takový nadprůměrný díl.