Hlasová komunikace ve hrách je skvělý pomocník, může se ale rychle zvrtnout do nepříjemné situace.
V dávných dobách, kdy gamingu vládl Prehistoric, Mario, první díl Civilizace a další podobné pecky, nebyl s komunikací v multiplayerových hrách žádný problém, jelikož váš spoluhráč či protihráč vždy seděl vedle vás a zpravidla používal stejnou klávesnici. Taktiky se domlouvali bez pomocí komunikačních programů, pokud vás herní kolega pochválil, mohli jste mu ihned oplatit stejnou mincí, a pokud se vám vysmál? Řekněme, že byl na dosah ruky.
Doba se ale změnila. Nejenže nové hry už zpravidla nepovolují rozdělit klávesnici mezi dva hráče, ale mnohem častěji hrajete s ostatními online. A abyste mohli komunikovat, potřebujete k tomu speciální funkci ve hře či samostatný program – tedy voice chat.
Téměř ve všech hrách je voice chat nahrazen či doplněn klasickým chatem, kde můžete mezi hráči komunikovat alespoň vizuálně, ale ani ten není pravidlem. Například v karetní hře Hearthstone se můžete vztekat jak chcete, ale vašemu soupeři po zdrcující porážce ukážete maximálně jednu ze šesti frází, která se u různých hrdinů liší pouze konkrétními slovy, nikoli však významem.
V jiných hrách (a nyní mluvíme převážně o MOBA titulech) je komunikace doplněna signály nebo chcete-li tzv. pingy. Třeba v League of Legends vývojáři z Riotu tyto signály postupně doplňují a v současné době ve hře najdeme celkem šest druhů. Od klasického pingu na upoutání pozornosti až po nedávno přidaný signál ve tvaru oka, kterým sdělíte svým spoluhráčům, že označené místo není zahalené v mlze války a nepřítel sem vidí.
Vraťme se ale k hlasové komunikaci. Tu přidávají studia do svých her z mnoha důvodů, za nejdůležitější lze ale považovat dva: streategický a sociální. Význam voice chatu v rámci strategie je asi všem jasný. Neexistuje snad žádný týmový esportový titul, kde by mezi sebou hráči nemluvili. Ať už potřebujete upozornit na pozici nepřítele nebo domluvit další taktický tah, vždy je rychlejší své myšlenky říct, než psát a jasnější, než signalizovat.
Ptáte se, v čem vidím sociální aspekt voice chatu? Odpovím otázkou: Proč by se například v hitu posledních měsíců Playerunknown’s Battlegrounds mohlo komunikovat i s protihráči? Dynamický voice chat, ve kterém se vysmějete čerstvě zabitému protivníkovi, zatímco z jeho prostříleného těla sbíráte všechny energetické nápoje a pánvičku, nikterak nepřidá na strategické výhodě ve hře. Vývojáři ze studia Bluehole tuto možnost komunikace přidali právě kvůli těmto situacím a klipy z twitch.tv jsou pak plné vtipných momentů, kdy se hráči domluví na různých spojenectvích, nebo si prostě popovídají o životě, zatímco čekají, komu z nich dříve dojde trpělivost a vyleze z úkrytu.
Bohužel právě hlavně kvůli sociálnímu aspektu voice chatu se situace může také nepříjemně zvrtnout. Své by o tom mohla říct snad každá žena, slečna či dívka, která kdy vkročila do minového pole hlasové komunikace ve hrách. Nejednomu muži (v tomto případě řekněme spíše chlapci) po uslyšení dívčího hlasu přeskočí něco v hlavě a začne mít nevhodné narážky nebo slečnu rovnou pošle zpět do kuchyně. Ale ani v plně mužském obsazení není bezpečno. Stačí, abyste začli prohrávat a hráči si začnou hledat důvod, který nikdy není v právě v nich. Za neúspěch týmu mohou totiž vždy ti ostatní a je nutné jim to dostatečně jasně a hlavně nahlas vysvětlit. Samozřejmě že jen málokdo nad podobnými výlevy mávne rukou a nepřejde do protiútoku. A tím se jen dál a dál násobí toxicita i decibely. Také známí streameři tímto trpí, jelikož si mnoho jejich spoluhráčů chce užít svých pár minut slávy a začne diktovat twitch chatu, ať spamují Kappa123.
Z těchto důvodů si někteří hráči preventivně voice chat vypínají a nehodlají riskovat svoje ušní bubínky a mozkové buňky kvůli jednomu nezbedníkovi v týmu. Tím se ale znovu vracíme k strategické výhodě hlasového propojení se spoluhráči. Například v Overwatch se stává dnes a denně, že hráči prosí ostatní, aby se přidali do týmového voice chatu a nepovídali si jen mezi svými přáteli, se kterými se do zápasu přihlásili.
Používání voice chatu je zkrátka risk a bojovat za snížení pravděpodobnosti toho, že narazíte na hráče, kteří se nechovají tak, jak mají, lze asi jen trestáním těchto raubířů. Hlasová komunikace se herním vývojářům kontroluje hůř, než ta textová v klasickém chatu. Pro umělou inteligenci je přeci jen jedodušší rozpoznat význam písmenek než zvuků. Důležité je se tedy obrnit trpělivostí a vytrvale využívat tlačítko mute na ty, kteří nám kazí požitek ze hry.
