Příběh o tom jak nejlépe prodat nejhorší hru.
Máte pocit, že se vás herní společnosti snaží jen podvést a vytáhnout z vás peníze? Už máte dost nesplněných slibů, mikrotransakcí a dalších neférových obchodních praktik? Bohužel, mohlo by to být daleko horší. A přesně to je případ hry Hareraiser z poloviny 80. let, nad jejímž příběhem dodnes zůstává rozum stát.
Na počátku byla kniha
V roce 1979 chtěl britský umělec a ilustrátor Christopher Williams vydat knihu svých maleb, což se nelíbilo jeho agentovi. O ilustrované knihy nebyl velký zájem, lidé si je většinou jen letmo v obchodě prolistovali, ale nekoupili. Jak tedy zaručit aby se lépe prodávala? Umělec se nad tímto problémem zamyslel a přišel s vynikajícím řešením. Do své knihy, nazvané Maškaráda, ukryl šifrované instrukce, které odkazovaly k přesné lokalitě zakopaného pokladu. Tím byl osmnáctikarátový zlatý náhrdelník ve tvaru zajíce v hodnotě tisíc liber. Kniha se okamžitě stala hitem a prodalo se jí přes 100 000 výtisků. V roce 1982 se jako nálezce pokladu přihlásil jistý Ken Thomas.
Podvodem k prodeji
Možná Vás napadne, že Thomas, náhrdelník prodal a byl šťastný se svými tisíci librami. Tam příběh ale nekončí. Úspěšný nálezce se svým společníkem Johnem Guardem založili společnost Haresoft a rozhodli se stejný nápad aplikovat i na počítavé hry. A tak se v roce 1984 zrodil Hareraiser – pro mnohé nejhorší počítačová hra.
Thomson propagoval Hareraisera masivními marketingovými kampaněmi jako rodinou hru, která obsahuje šifru k nalezení zlatého pokladu. Tím nebylo nic jiného než právě zlatý náhrdelník ve tvaru zajíce. Hra byla dostupná pro všechny tehdy existující platformy za cenu mnohonásobně převyšující nejlepší tituly své doby. Avšak nenabízela nic jiného než statickou obrazovku, na které byla vidět zelená louka s pár stromy, slunce, mraky a jedna z mnoha nic neříkajících vět. Hráč se mohl rozhodnout, jakým směrem se jeho postava vydá, ale jakýmkoliv směrem se vydal, vždy ho uvítala stejná obrazovka jako z počátku. Navíc v náhodné chvíle přes obrazovku přeběhl zajíc a zmizel. Žádné vysvětlení, žádné indicie a bohužel ani žádná zábava.
Aby to nebylo všechno, navzdory přemrštěné ceně byl Hareraiser prodáván ve dvou dílech. Ten, kdo chtěl mít k dispozici všechny indicie, musel investovat dvakrát. Šifru, pokud byla ve hře skutečně ukrytá, dodnes nikdo nevyluštil. S největší pravděpodobností ale šlo o podvod a způsob, jakým zajistit prodej hry.
Finále
Není žádným překvapením, že takovéto chování se u hráčů nesetkalo s úspěchem a společnost Haresoft zbankrotovala. Jejím jediným majetkem byl ve finále prokletý zlatý zajíc, který se v aukci prodal za neuvěřitelných 31 900 liber. O pár let později vyšly najevo i podrobnosti vyluštění knižní šifry. Nebyla to žádná Thomasova genialita, ani pouhá náhoda, díky níž náhrdelník našel. Své přičinění na tom měla bývalá přítelkyně ilustrátora knihy, která v té době chodila s Thomasovým společníkem a oběma dala instrukce, kde přesně poklad hledat. A kde je zlatý zajíc teď? V rukou soukromého sběratele.
